Status

Status

Status. Ach ten status. Toto slovo v latině znamená stav. Je to situace, stav nebo postavení. Obecně lze říct, že většina našich rozhodnutí, která provádíme nemají pro vnějšího pozorovatele racionální základ a jsou z jeho úhlu pohledu i nelogická. Mají však faktor, který naše chování ovlivnil a tím je právě status. A právě status a jeho vnímání, dělají z našeho chování, alespoň pro nás, rozhodnutí správná a logická. V tomto případě je to vždy subjektivní vnímání dané situace nebo procesu. Subjektivní vnímání statusu.  Status a sociální role jsou faktory, které jsou v procesu rozhodování velmi důležité a zásadní. Status vyjadřuje naše postavení v hierarchii společnosti, ale ani tento pohled není jednostranný. Je to pohled, kterým se vidíme my a z druhé strany je to pohled, kterým jsme viděni a jak jsme vnímáni. Je to prostor, který nás chrání, za který se můžeme schovat. Je to to, co nám pomáhá získat to, co chceme, ale může to být i kámen, který nás bude brzdit nebo dokonce tahat ke dnu. Kámen, který nás může i vyčlenit z kmene.  Status a touha ho změnit, ať již jakýmkoliv směrem, je naší hlavní silou, naším hlavním motorem změny. Status a pocit sounáležitosti spolu velice úzce souvisí. Dokonce si myslím, že status je do jisté míry kritériem pro utváření sounáležitosti, a naopak sounáležitost je identifikátorem určitého statusu. Vzájemná koexistence těchto emocí je nepopiratelná. A opět, jak jsem psal v úvodu, je to stále pohled subjektivní. Jsou sice určitá zažitá kritéria pro definici určitých statusů a sounáležitostí, ale opět je to subjektivní vnímání určité skupiny nebo jak jsem skupinou vnímán. Příklad. Pro skupinu studentů ekonomiky na prestižních univerzitách bude bankéř a jeho dům, jeho mercedes a drahý oblek symbolem jistého statusu. Jisté sounáležitosti ke skupině elitních finančníků. Bude to status, jehož směrem se pravděpodobně budou chtít ubírat a jehož úrovně a společenského vnímání v dané skupině populace, budou chtít dosáhnout. Pro skupinu studentů filozofie nebo stoupence Greenpeace bude naopak tento status neakceptovatelný a dost možná až odpudivý.  Model úspěšného finančníka a tvrdého podnikatele, která je jednou skupinou vnímán jako vrchol budoucí cesty, může být pro druhou skupinu ztělesněním zla a bezohlednosti, sobeckosti a nelidskosti. Ano, status a sounáležitost se mnohdy pohybují až na samé hraně extrémismu. Nemusí to ale být až tak „husté“. Stačí mít nový kousek od módního návrháře. Nebo zachraňovat velryby. Sbírat brouky, nejíst maso, být horolezec nebo chodit do knihovny. Je to na každém z nás, kam chceme patřit a pro jaký status se rozhodneme. Co nás bude bavit a naplňovat. Status a naše touha měnit jej, nebo chránit, je podstatou a hybnou silou téměř veškeré naší činnosti. V dnešní době bagatelizace a globalizace, mizí jemné ale podstatné nuance pro správné vnímání status. Dnes je status měřen vesměs jen dvěma veličinami a těmi jsou „hodně“ anebo „málo“.   Hodně nebo málo peněz se rovná vysoký nebo nízký status. Hodně nebo málo online sledujících se jedná vysoký nebo nízký status. Vnímání statusu a jeho měření je však mnohem složitější. Předně nelze měřit status čísly. Neexistuje žádná škála ani absolutní číslo, kde by se dal status vyčíslit. Měření statusu probíhá především mezi členy skupiny, ve které se právě nacházím. Toto chápání a vnímání statusu je však dávno ovlivněno i prostředím, ve kterém jsem se doposud pohyboval a ve kterém jsem se nacházel jako malý človíček i jako teenager na střední škole. To, jak je ve společnosti status vnímán lze rozdělit do dvou základních skupin, které mají vliv na tvorbu strategie i pro budoucí komunikaci s cílovou skupinou. Tím prvním je model dominance a tím druhým je model afiliace.

Model dominance. Jedná se o model vůdce smečky. Alfa postavení v určité skupině. Moje babička , velice chytrá a sečtělá žena, byla fanouškem všech možných tradic a svátků a snažila se je všechny nějakým způsobem uctívat. Jedním z nich byly i Velikonoce. Já sám nejsem příznivcem žádných náboženských oslav, a tudíž ani Velikonoc, ale vzpomněl jsem si na nápis vyrytý na jedné krásné kraslici, kterou babička měla každý rok na svém sekretáři. Stálo na ní: „Co je tvoje, je i moje a co je moje do toho ti nic není“. Tak i takto by se dal vnímat dominantní status. Tento způsob vnímání statusu je postaven na majetnickém přístupu, na poměřování síly nebo vlivu. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale mnoho takových aspektů přetrvává i do dnešních dní a setkáváme se s nimi i v běžném životě a nejen na poli politického nebo ekonomického boje. Vezměte si obyčejný zasedací pořádek. Na svatbě, na výročí, firemní večeři, na přednášce. Pozice, kde se právě nacházíme odráží i to, jaký je náš status a jak jsme vnímáni a současně i pohled směrem, kde bychom být chtěli.

Model afilace. Na tomto modelu je postavena větší část moderní společnosti. Není založena přímo na vlastnictví bohatství a nedostatku jako identifikátorů statusu dominance. Tento model bychom asi nejlépe popsali tázacími zájmény kdo, co, jak, kdy, kde. Podstatou afiliace je síťový efekt. Kdo to tak dělá? Jakou návštěvnost má můj stánek. Mluví se o tom? Afiliační model statusu je na rozdíl od vertikálního modelu dominance, modelem horizontálním.

Status a pocit sounáležitosti. Tyto emoce se vzájemně nejen doplňují, ale podle mých zkušeností i podporují. Úkolem marketéra je najít v cílové skupině takový status a pocit sounáležitosti, a na něm vybudovat komunikační strategii. Všechno nám to pěkně zapadá, empatie, vcítění se do druhých, vyvolání emocí, pocit sounáležitosti, status.

Teď je třeba tyto jednotlivé kousky skládačky pospojovat.