Pocit sounáležitosti

Pocit sounáležitosti

Pocit sounáležitost. Je to jedna z nejdůležitějších emocí pro člověka vůbec. Myslím, a to je můj osobní a subjektivní názor, že tato emoce je dokonce tou naprosto nejdůležitější emocí, která ovlivňuje naše rozhodování a mnohdy i směr, kterým se ubíráme nebo ubírat budeme. Každý chce někam patřit. Do malé či velké skupiny. Už jako malé děti se shlukujeme ve školkách, jako školáčci si hledáme své rovné, v pubertě chodíme s partou kouřit na tajno za školu. Chceme někam patřit. Mezi hokejisty, být modelka, zoolog, být hiphoper, být bohatý, chránit přírodu, jezdit na motorce nebo jen chodit na ryby. Základní princip smečky. Vše se odehrává od pocitu sounáležitosti. Ze sounáležitosti se ve společnosti stal již jakýsi reflex. Vyhledáváme členy stejného kmene instinktivně. Příkladem toho je třeba situace, kdy vidíte naproti sobě jedoucí dva motorkáře. Oba jsou v přilbě, oblečení do kožených bund či kombinéz. Každá motorka jiná. Nikdy se nepotkali. Neznají se, nemají se rádi, protože ani nemohou. Dokonce ani nevědí, jak ten druhý je a jak vypadá ani, jestli to třeba není úplný hlupák, ani jaký je to řidič. Přesto na sebe kývnou na pozdrav. Dají si najevo pocit sounáležitosti. Mají společné pojítko a tím je jízda na motorce. Patří do stejného kmene. Pocit sounáležitosti vychází z principu kmene, kdy je sdružování z nějakého důvodu, který je pro jednotlivé členy kmene společný. Společnost jako taková, jako celek je množinou podmnožin jednotlivých kmenů, které sice mají rozdílné pojítko sami o sobě, ale společně je pojí pocit bezpečí. Tak jak pocit sounáležitost vyvolává potřebu sdružování se na základě společných pojítek, může mít některé zdánlivě společné pojítko opačný efekt, který povede k vyloučení. Tento příklad dávám spíš z důvodu odlehčení celé situace, ale představte si například obchodní centrum. Luxusní butik na parfémy. U police se setkají dvě krásné ženy, každá je jiná, jinak nalíčená, jinak přírodou upřednostněná, každá má jinou barvu vlasů, ale pojí je luxus a touha vonět vůní právě z tohoto butiku. Vše zdá být jasné a logické. Jsou to členky stejného kmene. Je zde pocit sounáležitost. Mají pojítko. Než. Než pohled obou ulpí na té druhé a zaregistruje, že mají stejnou kabelku. Nejen značku, ale i model. To je okamžik, kdy se pocit sounáležitosti obrací v nevraživost a jedna druhou podvědomě z kmene vylučuje.

Předchozí odstavec byl spíše humornou ukázkou a popisem, jaká může nastat situace, ale nevraživost, pokud je dobře naformulována, může být naopak spojovacím článkem mezi členy jednoho kmene. Že to zní nepravděpodobně? A co třeba společný nepřítel? Odjakživa je existence společného nepřítele vnímána jako jedna ze základních položek tvorby marketingové komunikace. Existence společného nepřítele utváří trh. Nenávist nebo odpor je jednou z hnacích sil a je velmi pevným pojivem kmene. Cílové skupiny. Je to sounáležitost. Zkuste své cílové skupině nabídnout společného nepřítele, vyvolejte napětí a poskytněte řešení, které napětí vyvolané společným nepřítelem uvolní. Cílová skupina, váš společný kmen se semkne a alespoň do doby, než nabídnete něco jiného, jiné napětí, jiný benefit bude konsistentní a loajální. Nenávist nebo odpor v tomto případě nemusí být v kontextu mezilidských vztahů, segregace nebo rasismu. Zkusme třeba špínu a prací prášek. Zkusme psí chlupy nebo všudy přítomné bakterie. A tak dál a tak dál.