Marketing – Kritika

Marketing – Kritika

Tak co, jak ji zvládáte? Myslím, že se primárně rozdělíme na dvě skupiny. Ta jedna odpoví „docela v pohodě“ a ta druhá odpoví „blbě“. To tak asi obecně platí s tím, že si myslím, a to čistě subjektivně, že těch, kteří snáší kritiku blbě, je podstatně víc, než těch, kteří ji snáší „docela v pohodě“. Já sám patřím do skupiny „B“, tedy do skupiny, která snáší kritiku blbě. Dost blbě, abych byl přesný. A jak je již člověku běžné, snažíme se chybu hledat jinde. Pokud neuzavřeme diskusi prásknutím do stolu a myšlenkou „debil“, alespoň si v duchu řekneme, ví o tom „hovno“ a bude poučovat. V práci a z mého pohledu tedy i v marketingu, při tvorbě grafik, strategií a taktik, je to někdy strašně těžké, ale to asi všichni víte a kritikou se nešetří. Ve většině případů, a to myslím v té valné většině, to dopadne tak, že jeden je naštvanej a druhej frustrovanej. A tady je jádro hyeny. Ona je totiž kritika vždy o dvou stranách a je úplně jedno, kolik lidí na které je. Vždy je jedna strana, která kritizuje a ta druhá, která je kritizována. Obvykle je to tak, že dostanete od šéfa „pojeb“ za něco, co jste nestihli, nedopadlo nebo jste pokazili. Šéf práskne dveřma a vám se chce brečet. S tímto egoistickým

přístupem se setkal každý z nás v menší či větší míře. Je smutné, že se zažil ekvivalent slova kritika jako je negativní, špatný, záporný. V pravém slova významu je však kritika také pozitivní či příznivá. Ano, můžete namítat, že na takovouto pozitivní kritiku dnes máme zažité slovo pochvala a máte pravdu. Pojďme si jen v krátkosti vydefinovat, co kritika znamená a jaký je pravý význam tohoto slova. Podle zdroje Wikipedie pochází slovo kritika z řeckého „krinien“ a „kritiké techné“ což znamená umění posuzovat, rozlišovat a jako činnost hodnocení, posouzení a ocenění. To ostatní nebudu vypisovat, to se můžete na Wikipedii dočíst sami. To znamená, že kritika je součást komunikace mezi subjekty, je to většinou slovní interakce, a tudíž jsou zde opět dva základní subjekty. Vysílač a přijímač. Vím, že už teď jsem dlouhý a mnoho z vás sem možná ani nedočetlo, a tak se vrátím k tomu, jak to řeším já. Pokud se nevzteknu hned na první dobrou, snažím se rozdávat, ale i přijímat kritiku s pokorou, ale má to jednu podmínku. Kritika „musí být konstruktivní“. Ono přijít a říct: „To je strašný“ a odejít, umí úplně každej vůl a upřímně řečeno, tento druh hospodské kritiky je nám Čechům tak blízký. Prostě je to blbost a basta.

A tady se dostávám opět k emocím. Ty jsou všude a různé a my je svým chováním dokážeme vyvolávat, utlumovat, občas jimi manipulovat a velmi špatně ovládat. A nyní nastupuje základní a řekl bych dokonce „svatý grál“ marketéra a tím je empatie. Tedy porozumění emocí a chování toho druhého. Pokud chcete být empatický a dívat se na svět očima těch druhých, odložte vlastní názory, zkušenost, ale především zahoďte své ego. Alespoň na chvíli, kdy jste se rozhodli být empatičtí. Jistě opět se najdou škarohlídi, kteří řeknou: „vezmi si mé dvě děti na jedno odpoledne a pak mi vyprávěj něco o empatii, budeš rád, když se nedopustíš trestného činu“. Ano, ano a ještě jednou ano. I já mám děti a máte pravdu a do této sféry se opravdu pouštět nebudu, tady ať si každý poradí sám a k tomu nám dopomáhej bůh a dostatek kvalitního alkoholu.

Teď mám na mysli kritiku v pracovním kolektivu anebo v konfrontaci s klientem. Pokud si přečtu řádky nahoře, musím se sám zeptat. Je vůbec kritika nutná? Je to k něčemu? A odpovím stejně trapně jako před chvílí, ano, ano a ještě jednou ano. Je to totiž základní hnací motor k dokonalosti, té subjektivní. Dobře podaná kritika je hnací silou pro zlepšení, pro vývoj, nové nápady ale i utužení vztahů a získání důvěry mezi jednotlivými členy kolektivu. Ano, dobře podaná kritika a to především obousměrná, může být jakýmsi „utužovačem“ kolektivu. Může být jedním z pilířů důvěry mezi jednotlivci. Ale musí to být kritika, pokud se tedy stále bavíme o té kritice záporné, podaná empaticky, bez emocí, věcná a podložená argumenty, ale především musí být konstruktivní. Pak může fungovat na obě strany i ve vztahu šéf a podřízený nebo zadavatel dodavatel. Pokud jsem v kontaktu s klientem a potřebuji si obhájit svou práci, tedy to, že mě klient potřebuje, musím být kritický. Empaticky a polehoučku. Nejprve vyzdvihnu klady dosavadní činnosti, zrekapituluji pozitivní vliv a účinky dosavadní strategie a pak se zmíním, že dle mého názoru by se to či ono dalo udělat lépe. Jinak a proč a hlavně, co to klientovi přinese. Pokud řeším kreativní návrhy se svými lidmi, vždy se snažím být empatický a kritizovat jen formou doporučení a argumentace. Jasně, jsou situace, kdy vám křoupne a už to lítá, ale o tom teď nemluvím. Teď se bavíme o tom, jak si myslím, že by to mělo být a jak se snažím to dělat já. Stejně tak mohou s konstruktivní kritikou přijít i lidé z mého okolí, kolegové, zaměstnanci a vyjádřit svůj nesouhlas. Vznést kritiku a doporučit jiný názor. Jiný úhel pohledu nebo řešení. I když nevím, proč by to měli dělat a za co by mě jako měli kritizovat….:-)